9. měsíc

28.02.2021

Na internetu se dočteme tolik informací jak se starat o miminko. Co dělat a co naopak ne? I já měla strach, že nebudu vědět, jak se o svého syna postarat. Že uvidím kroucení hlavou a protáčení očí ve chvíli, kdy se budu ptát na možná banální informace o péči a co teprve, když si je nezapamatuju a zeptám se znovu? Je to asi mou ustrašenou povahou z neznámého, možná i špatnou zkušeností z nemocnic a vzpomínkami na mé první hospitalizace, kde mě právě tyto pohledy děsily. Neznala jsem tabulky vývoje dítěte ani jsem neměla tušení, jak by se mělo dítě chovat, ani jsem nevěděla, kdy, a jaké milníky dítě má mít. Pořád jsem poslouchala o mateřském instinktu a o nesmyslnosti čtení knížek o mateřství. Možná měli pravdu, ale v situaci, do které jsem se na konci května dostala, mi žádný mateřský instinkt nepomohl. A co knihy? Co články o mateřství? Bylo nesmírně obtížné číst o něčem co jsem propásla, ale zároveň důležitější, než kdyby bylo vše v pořádku. Přesně si pamatuji slova sestřičky na první návštěvě poradny v Danielovo měsíci života, kdy se mi zdálo zvedání hlavičky příliš brzy. "Nesmíte ty tabulky tak sledovat...". Popravdě jsem žádnou tabulku ani neviděla a přece jsem měla pravdu. Opravdu ji zvedal příliš brzy a zakláněl kvůli svalové hypertonii.

Ohlížím se zpět a připomínám si všechna mávnutí rukou nad vývojovou tabulkou od ostatních. Mávnout nad tabulkou můžeme, když nám ji dítě předvádí v praxi svým vlastním tempem. Naše tempo vývoje si na nějakou dobu dalo šlofíka a je na čase ho něčím povzbudit a motivovat. Teď je přesně ta otázka, co děti vlastně umí v devíti měsících? Dělám nenápadné průzkumy miminek v ordinacích při čekání na vyšetření a studuju každý jejich pohyb. Na rehabilitacích konzultujeme rozdíly a učím se vývojové milníky. Podle obrázků v tabulkách si říkám, že něco z toho jakš takš umí. No realita je opravdu jiná a přesně to "jakš takš" je důležité nepřehlížet. Přetáčení na bříško mají děti v jeho věku za sebou už dávno. Na bříšku tráví většinu času a začínají si sedat. K tomu máme opravdu daleko ale není třeba zoufat. Jediné co je třeba, je mu ten pohyb vynahradit jinak. Nic nebude zadarmo a Dany si v praxi s určitou pomocí vyzkouší i něco jiného, než ležení u maminky v náruči. 

Začali jsme tedy s polohováním a opěrným sedem. Tolik úsměvů a povídání v jedné půlhodině jsem od něj ještě neslyšela. Bylo vidět, že se mu nové polohy zamlouvají a ví, že si je musí i trochu odmakat sám. Vojtova metoda je taková teorie pohybů, kdežto polohování už menší praxe. Vynahradíme tím Danielkovi takový pohyb, který by jinak ve svém věku běžně zvládal. Je to určitý krok dopředu, který nás posune směrem k možnosti speciálního vozítka, který teď budeme Danečkovi vybírat.

Se speciální sedačkou by nám mohla pomoci i poradkyně z rané péče, která společně s rehabilitační terapeutkou nám vyberou a doporučí tu pravou variantu pro Danečka. To ale předbíhám a prvním krokem, který nás čekal, byla vstupní oční prohlídka přímo v centru rané péče EDA. Překvapivě dokázal sledovat i poměrně jemný obrazec proužků od jednobarevné plochy. Ukázalo se, že levou stranu zvládá s přehledem, ale pravému oku se už tak moc nechce. Oční vadou to zřejmě není, jen jeho leností namáhat pravou stranu, když si může ulehčit práci s tou levou šikovnější. Naším cílem tedy je, aby dokázal obě poloviny těla sladit a spojit tak, aby poznával hračky oběma rukama současně. 

V poslední době jsem se hodně soustředila na Danečkovo posun a přitom jsem zapomněla sama na sebe. Tenhle blog jsem vytvořila kvůli tomu, abych se vypsala ze svých pocitů a lépe zvládala celou naší situaci. Postupně jsem se víc zaobírala tím, jak se daří Danečkovi a přitom v sobě dusila své pocity. Asi každá máma už je unavená z celého mateřství, nehledě na zdraví dítěte. Musí být náročné se starat o věčně skákající, všude možně lezoucí a aktivní dítě a má opačná situace ležícího dítěte mě frustruje a unavuje stejně tak. V jednu chvíli si říkám, co mě vlastně může tak unavovat a vzápětí proklínám zničená záda od věčného nošení na ruce. Stačí, když jen na malou chvíli jdu připravit pro Danečka jídlo a už se dožaduje pozornosti. Už mi dochází nápady, jak a čím ho zabavit a nakonec se spíš snažím zabavit sebe jeho hračkami. Už párkrát mi někdo řekl, že jsem skvělá máma a já jsem jim nedokázala nic odpovědět. Raději jsem mlčela a v duchu nesouhlasila. Není vůbec pravda, že mám zásluhy za to, jak se mu senzačně daří. On sám je skvělým bojovníkem a dokazoval to už od prvních chvil svého druhého života.

Stejně tak, jako teď, kdy očekávání neurologa bylo, snížení počtu záchvatů přibližně do 10 záchvatů za den, a že nepředpokládá úplného vymizení. I tak nám opět Dany dokázal, že ze 70 záchvatů za den, už 4. den v řadě neměl ani záchvěv ruky. Na to snad už dál není třeba víc slov.

Přejít na další článek