9. mesiac

07.08.2021

Na internete sa dočítame toľko informácií ako sa starať o bábätko. Čo robiť a čo naopak nie? Aj ja som mala strach, že nebudem vedieť, ako sa o svojho syna postarať. Že uvidím krútenie hlavou a pretáčanie očí vo chvíli, keď sa budem pýtať na možno banálne informácie o starostlivosti a čo potom, keď si ich nezapamätám a spýtam sa znova? Je to asi mojou ustrašenou povahou z neznámeho, možno aj zlou skúsenosťou z nemocníc a spomienkami na mojej prvej hospitalizácie, kde ma práve tieto pohľady desili. Nepoznala som tabuľky vývoja dieťaťa ani som nemala tušenie, ako by sa malo dieťa správať, ani som nevedela, kedy, a aké míľniky dieťa má mať. Stále som počúvala o materskom inštinkte a o nezmyselnosti čítania knižiek o materstve. Možno mali pravdu, ale v situácii, do ktorej som sa na konci mája dostala, mi žiadny materský inštinkt nepomohol. A čo knihy? Čo články o materstve? Bolo nesmierne ťažké čítať o niečom, čo som prepásla, ale zároveň dôležitejšie, než keby bolo všetko v poriadku. Presne si pamätám slová sestričky na prvej návšteve poradne v Danielovom mesiaci života, kedy sa mi zdalo zdvíhanie hlavičky príliš skoro. "Nesmiete tie tabuľky tak sledovať...". Popravde som žiadnu tabuľku ani nevidela a predsa som mala pravdu. Naozaj ju zdvíhal príliš skoro a zakláňal kvôli svalovej hypertónii.

Obzerám sa späť a pripomínam si všetky mávnutia rúk nad vývojovou tabuľkou od ostatných. Mávnuť nad tabuľkou môžeme, keď nám ju dieťa predvádza v praxi svojim vlastným tempom. Naše tempo vývoja si na nejaký čas dalo šlofíka a je na čase ho niečím povzbudiť a motivovať. Teraz je presne tá otázka, čo deti vlastne vedia v deviatich mesiacoch? Robím nenápadné prieskumy bábätiek v ordináciách pri čakaní na vyšetrenie a študujem každý ich pohyb. Na rehabilitáciách konzultujeme rozdiely a učím sa vývojové míľniky. Podľa obrázkov v tabuľkách si hovorím, že niečo z toho ako tak vie. No realita je naozaj iná a presne to "ako takš" je dôležité neprehliadať. Pretáčanie na bruško majú deti v jeho veku za sebou už dávno. Na brušku trávia väčšinu času a začínajú si sadať. K tomu máme naozaj ďaleko, ale netreba zúfať. Jediné čo treba, je mu ten pohyb vynahradiť inak. Nič nebude zadarmo a Dany si v praxi s určitou pomocou vyskúša aj niečo iné, než ležanie u mamičky v náručí.

Začali jsme tedy s polohováním a opěrným sedem. Tolik úsměvů a povídání v jedné půlhodině jsem od něj ještě neslyšela. Bylo vidět, že se mu nové polohy zamlouvají a ví, že si je musí i trochu odmakat sám. Vojtova metoda je taková teorie pohybů, kdežto polohování už menší praxe. Vynahradíme tím Danielkovi takový pohyb, který by jinak ve svém věku běžně zvládal. Je to určitý krok dopředu, který nás posune směrem k možnosti speciálního vozítka, který teď budeme Danečkovi vybírat.

Se speciální sedačkou by nám mohla pomoci i poradkyně z rané péče, která společně s rehabilitační terapeutkou nám vyberou a doporučí tu pravou variantu pro Danečka. To ale předbíhám a prvním krokem, který nás čekal, byla vstupní oční prohlídka přímo v centru rané péče EDA. Překvapivě dokázal sledovat i poměrně jemný obrazec proužků od jednobarevné plochy. Ukázalo se, že levou stranu zvládá s přehledem, ale pravému oku se už tak moc nechce. Oční vadou to zřejmě není, jen jeho leností namáhat pravou stranu, když si může ulehčit práci s tou levou šikovnější. Naším cílem tedy je, aby dokázal obě poloviny těla sladit a spojit tak, aby poznával hračky oběma rukama současně.

V poslední době jsem se hodně soustředila na Danečkovo posun a přitom jsem zapomněla sama na sebe. Tenhle blog jsem vytvořila kvůli tomu, abych se vypsala ze svých pocitů a lépe zvládala celou naší situaci. Postupně jsem se víc zaobírala tím, jak se daří Danečkovi a přitom v sobě dusila své pocity. Asi každá máma už je unavená z celého mateřství, nehledě na zdraví dítěte. Musí být náročné se starat o věčně skákající, všude možně lezoucí a aktivní dítě a má opačná situace ležícího dítěte mě frustruje a unavuje stejně tak. V jednu chvíli si říkám, co mě vlastně může tak unavovat a vzápětí proklínám zničená záda od věčného nošení na ruce. Stačí, když jen na malou chvíli jdu připravit pro Danečka jídlo a už se dožaduje pozornosti. Už mi dochází nápady, jak a čím ho zabavit a nakonec se spíš snažím zabavit sebe jeho hračkami. Už párkrát mi někdo řekl, že jsem skvělá máma a já jsem jim nedokázala nic odpovědět. Raději jsem mlčela a v duchu nesouhlasila. Není vůbec pravda, že mám zásluhy za to, jak se mu senzačně daří. On sám je skvělým bojovníkem a dokazoval to už od prvních chvil svého druhého života.

Stejně tak, jako teď, kdy očekávání neurologa bylo, snížení počtu záchvatů přibližně do 10 záchvatů za den, a že nepředpokládá úplného vymizení. I tak nám opět Dany dokázal, že ze 70 záchvatů za den, už 4. den v řadě neměl ani záchvěv ruky. Na to snad už dál není třeba víc slov.

Prejsť na ďalší článok