Měsíc březen je věnován osvětě o Endometrióze a při této příležitosti jsem se rozhodla sdílet naši cestu k miminku. Moc dobře si pamatuji dobu, kdy jsem zaslechla tuto diagnózu. Bohužel rozpoznat tuto nemoc trvá příliš dlouho a lékaři signály podceňují, ignorují a co hůř, neví o nich. Nebyla jsem na tom jinak. Už v patnácti letech jsem se musela potýkat s první cystou na levém vaječníku a po měsíci pozorování se ze dvou centimetrového útvaru stal šesti centimetrový problém. Během týdne mě čekala má první laparoskopická operace. Byla jsem vyděšená mladá slepice mezi ženami na gynekologickém oddělení. Po narkóze jsem se probudila na JIP oddělení spolu se starší ženou, která byla mentálně na úrovni malé holčičky a byla vystrašenější než já. Při vizitě mi lékař popsal průběh operace a v rychlosti oznámil, že mi museli vzít 3/4 vaječníku. To jsem ještě netušila, že to je jen počátek mých problémů. dlouhých 6 let jsem měla při každém běhání či výšlapu do kopce velmi silné bolesti na levé straně podbřišku, které můžu vděčit srůstám po operaci. Musela jsem být omluvena při mnoha aktivitách a každý měsíc jsem měla nevysvětlitelné bolesti po dobu dvou nebo více dnů. Snad jen bolestivá menstruace mi připadala na mém těle normální. Každá návštěva lékaře proběhla vždy tak, že jsem byla v naprostém pořádku a mé stížnosti se pomalu měnily v hypochondra. Už jsem toho měla dost! Bylo mi 22 a opět mě trápila nevysvětlitelná bolest v podbřišku. Prý šlo o zánět vaječníku a s antibiotiky mě nechali doma dlouhé 3 týdny. Už mi to připadalo naprosto absurdní! Změnila jsem svého gynekologa a hned při první prohlídce mi byla nabídnuta druhá laparoskopie, aby se zjistilo o co se jedná a odstranily se problematické srůsty. Souhlasila jsem a byla jsem hospitalizována na pokoji se třemi dalšími ženami, čekající na svou první laparoskopii. Přes svůj mladický věk jsem byla jako mazák mezi vojáky. Celá laparoskopie proběhla mnohem příjemněji, právě díky pozitivní atmosféře se spolubydlícími. Byla jsem tak klidná, že jsem usnula už při cestě na sál. Jen vizita už nebyla tak moc pozitivní. Srůsty mi byly odstraněny a tehdy poprvé jsem obdržela diagnózu ENDOMETRIÓZA. Co to je? Opakovala jsem si pořád dokola to divné slovo, co vypustil doktor z úst, abych se mohla informovat na internetu.
Endometrióza je nejčastější gynekologické onemocnění žen v reprodukčním věku. Buňky endometria (sliznice dutiny děložní) se u nemocných žen nacházejí i mimo dutinu děložní, např. ve vejcovodech, na vaječnících či jinde v dutině břišní (dokonce mohou být nalezeny i na plicích či mozkových obalech). Endometrium uložené kdekoliv v lidském těle reaguje na hladiny pohlavních hormonů. To znamená, že v době menstruace dochází v ložiscích endometriózy ke krvácení a rozvoji chronického zánětu. Tyto tkáňové změny pak jsou jednou z nejčastějších příčin ženské neplodnosti.
Příznaky:
Čekalo mě opravdu těžké období. Stála jsem před naprosto novou nemocí, která mi komplikovala tak dlouho život. Nasadila se hormonální léčba s Visanne a čekala mě ta pravá psychická zkouška. Nejednalo se o pouhou antikoncepci. Princip léčby endometriózy spočíval v tom, že žena přestane menstruovat, aby se nevytvářela ložiska tam, kde nemají. Visanne je lék, který má mnoho nežádoucích účinků připomínající menopauzu s velkými výkyvy hormonální rovnováhy. Je to vlastně půlroční psychická smršť nevyrovnanosti a přecitlivosti. Je to obrovská zkouška ve vašem partnerském životě. Při vší té nevyrovnanosti a náladovosti zaznělo téma o miminku. Měla jsem obrovské štěstí, že mám partnera, o kterého se mohu opřít a věděla jsem, že je to partner do života. Přesto toto téma nebylo vůbec jednoduché a nevyhli jsme se pár hádkám. Měla jsem pocit, že ho tlačím do něčeho, co si sám přeje až v mnohem pozdějším věku. Ani pro mě to nebylo jednoduché, když jsem před sebou měla strašáka v podobě neplodnosti. Čím déle bych čekala, tím větší problém bych mohla mít. Ani okolí mi zrovna nezjednodušovalo situaci. Zraňovaly mě pichlavé otázky od kolegů z práce, jestli už jsem těhotná. Byl to pro mě psychický nátlak ze všech stran a k tomu mi mé myšlení i chováni ovlivňovaly nasazené hormony.
A tak začala naše cesta k miminku a plánovaného těhotenství. Konečně jsem měla za sebou hormonální léčbu a měla jsem očekávat svou první menstruaci po půlroční pauze. Jenže dlouho se nic nedělo a po měsíci a půl dlouhém čekání mi najednou vyšel pozitivní těhotenský test. Měla jsem obrovskou radost a objednala jsem se na svou první kontrolu s miminkem, která nás čekala o měsíc později. Byl to zvláštní nepopsatelný pocit. Netušila jsem co mě čeká a nebyla si jistá, zda jsem vůbec na to připravená. Přesto jsem měla pocit naplnění a těšila se na rodinu.
Osud měl ale jiný plán. Cítila jsem malé bolení podbřišku a měla jsem zvláštní špatný pocit. Radost z těhotenství mi nebyla moc dlouho dopřána. Začala jsem krvácet a ještě ten večer jsem jela do nemocnice. Zjistilo se, že jsem v 7 týdnu těhotenství a mému miminku netlouklo srdce. Bylo to zamlklé těhotenství. Podstoupila jsem čištění dělohy a během chvilky jsem se probudila opět z narkózy bez svého miminka v bříšku. Najednou, jako kdyby tam nikdy nebylo. Žádné bolesti, jen jsem se musela vzpamatovávat z uspání. Neupínala jsem se tak brzy na své těhotenství, ale i přesto na to nikdy nezapomenu. Žena si musí projít těžkou cestou ke své vytoužené rodině. Proč se o té cestě nemluví? Vidíme už jen šťastné budoucí maminky s bříšky, ale mlčíme o tom, čím jsme si museli projít. Každá druhá žena si prošla potratem a bohužel ten můj byl oproti některým jen slabý čaj. Pokud nás to trápí, svěřte se! Pokud nás to dusí uvnitř, mluvte o tom nahlas a nestyďme se za to. Je až neuvěřitelné čím si žena musí někdy projít, aby mohla mít svou rodinu. Endometrióza dokáže napáchat v těle opravdu velkou paseku a každý příběh s tím spojený je neskutečně silný, plný bolesti, ale i štěstí. Ještě ten rok v mých 23 letech se nám splnilo napodruhé naše štěstí, které už má svůj vlastní příběh.
Endometrióza postihuje stále mladší ženy a jsou postaveny před těžké rozhodnutí o svém životě. Mnohdy jsou na toto rozhodnutí sami a nemají partnera, který by šel společnou cestou k rodině. Setkala jsem se s mnoha názory, kdy je ideální mít děti, ale než se rozhodnete někomu ublížit pár slovy, myslete nejdřív na to, že život není peříčko a nikdy nevíte, čím si žena musela projít. Děkuji, že tu s námi jste!
Tak a máme PEG. Začalo sa pre nás nové obdobie. Obdobie, ktorému sme sa najskôr dlho vyhýbali a počas malej chvíle nedočkavo čakali. Už som nechcela nosnú sondu vidieť ani na meter ďaleko od môjho malého chlapčeka a prezerala som si sondu zavedenú do bruška. Už som mohla byť v kľude, že to všetko máme za sebou a len čakala...
Pozerám sa do kalendára na vyznačené kolónky. Veľa zápiskov, vyznačených termínov a všelijaké poznámky. Objednať sa sem a objednať sa tam, zavolať a zrušiť, vyžadovať recepty av hlave množstvo vyšetrení, ktoré nám ešte stále chýbajú. Začal nám kolotoč vybavovania nielen lekárskych prehliadok, nielen obvyklých receptov na lieky, boli sme postupne...
